Není většího blázna na světě než toho, který se pustí do oprav domu!
Věřte mi, přátelé, nelžu Vám, což se pokusím v této sekci dokázat velmi pravdivými, průběžně prožívanými historkami.
Než si začnu vzpomínat na všechny ty radosti, kdy jsem musela umývat nádobí ve vaně, než mi vůbec vytane na mysli, že bylo třeba při cestě ze záchodu do obývacího pokoje chodit přes 10 cm bahna a to už vůbec nemluvě o pravidelném bourání zdí a stavění úplně stejných na tom samém místě, dovolte mi úvést událost velmi čerstvou, řeknu téměř z minulého týdne.
Asi před rokem jsme začali s druhou fází oprav - podkroví.
V oblasti garáže vedl starý komín, který se již neužíval. Protože máme komínů podobného typu v domě spousty, rozhodli jsme se alespoň tento zbourat. Bohužel, ani mě, v té bourací euforii nenapadlo, že komín je přímo intimně blízce spojen s průduchy do špajzu. Bourali jsme vesele, šamotové cihly lítaly, běhali jsme s nimi po schodech jak čamrdky a těšili se, že za ty nerozbité utržíme spoustu peněz (víte kolik dnes stojí šamotka?!) (jen tak mimochodem - nakonec jsme byli rádi, že si je někdo buď odvezl zdarma nebo za symbolickou částku).
Nuž dále - v komíně jsou saze - díry vedou do špajzu a to by v tom opravdu musel být asi čert, aby se rázem milé saze neocitly ve společnosti zavařenin, ledničky, kráječe, sáčků, ovoce, zeleniny, spousty momentálně odložených věcí ve špajzu. Saze se velmi dobře umývají - mažou a rozmazávají se asi tak po dvacáté výměně vody se super-saponátem.
Nu což, uklidili jsme, přežili.
A hlavně si (zejména ženy) pamatovaly, že se již nikdy!!! nesmí zapomenout zacpat ty praštěné průduchy.
Historka se u piva dávala k dobru - i v přítomnosti mého manžela - asi tak měsíc.
Nadešel minulý týden - pro školu přípravný, pro domácí práce stavební finišující.
Přijel bratr od Hav s tím, že spolu udělají hromady práce. Také jsem měla již kopy práce uděláno - vystěhovaný špajz, vylíčený, umytý, nastěhovanou novou lednici - krása pohledět, bílo, čisto všude.
Odešla jsem tedy do zaměstnání v naději, že se vrátím a budu jen tradičně vařit, smažit, v noci místo seriálu uklízet po řemeslnících, ale protože se práce prováděly pouze v garáží, těšila jsem se jen na takové malilinké uklízeníčko.
Nic netušíc vrátila jsem se asi v 18 hodin. Zvesela si razím cestu do špajzu - divím se mírnému šeru tam, ale ještě mě nic nenapadlo. Z garáže se ozývalo pravidelné bouchání - bratr boural (zásadní poznatek - při opravách se vždy více bouře než staví) - nepřikládala jsem tomu zvláštní význam. Znalá zásad zdravé výživy, zašla jsem si ještě pro malé rajčátko - a hle - rajče černé, šedé - důvěrně známé saze smíšené se šedým prachem z rozpadajících se tvárnic. Neměla jsem jediného slova.
Můj manžel měl velké štěstí, že v té době byl na odpolední v práci, protože jinak by se opravdu dověděl pravý význam slov - jestli se rozzlobíme, budeme zlí.
Slízl si to v umírněné formě jeho bratr (průduchy okamžitě ucpal) a Hav až druhý den.
Samozřejmě nezapomněl dodat - tak sis to měla zacpat sama.
Prostě je to opravování bájo a nikdy pak není nouze o témata ke konverzaci.
Vaše Ha
Žádné komentáře:
Okomentovat